|
|
Příručka o plagiátorství |
| |
1. Co je plagiátorství
1.1. Plagiátorství je vydávání práce někoho jiného za vlastní, jako např.:
- kopírování z již publikované práce (v jakékoli podobě), která je chráněna autorskými právy bez souhlasu majitele autorských práv,
- vydávání myšlenek, návrhů, invencí, návodů ... někoho jiného za vlastní,
- kopírování z práce jiného studenta,
- nechat práci vytvořit někým jiným (spolužák, kamarád ...) a předložit ji k hodnocení jako vlastní práci.
1.2. Plagiátorství je také zamlčení (neuvedení) zdrojů, ze kterých vytvořená práce čerpá a to zejména:
- zamlčení zdrojů, ze kterých bylo citováno,
- zamlčení zdrojů, které byly v práci parafrázovány,
- zamlčení knih, časopisů, sborníků či jiných elektronických médií (internet), ze kterých bylo při tvorbě práce čerpáno,
- zamlčení zdroje důležitých myšlenek, návrhů, invencí, návodů..., které jsou v práci použity,
- zamlčení zdroje dat, které vytvořil někdo jiný a které jsou v práci použity.
1.3. Plagiátorství je forma nečestného chování, kterou škola považuje za závažný přestupek.
|
Tresty za plagiátorství by měl stanovovat Disciplinární řád pro studenty FEKT VUT v Brně (zatím tomu tak není, ale na univerzitách ve "vyspělých" zemích je to samozřejmostí). Ve chvíli předložení práce k hodnocení si musí být student jist tím, že neporušil autorská práva osob v jeho díle zmíněných, dotčených, převzatých či citovaných a že všechny zdroje, ze kterých čerpal, ve své práci uvedl. |
2. Jak se vyvarovat plagiátorství
2.1. Čestným a poctivým chováním při vytváření práce.
2.2. Uschováním všech poznámek, výpočtů, laboratorních měření, nákresů ..., pro pozdější ověření originality předložené práce.
2.3. Vyžádáním souhlasu majitelů práv ze všech zdrojů, které byly při vytváření práce využity.
|
Souhlas majitele práv není nutný v případě, kdy provádíme citaci (viz níže) podle § 31 písmene a), zákona č. 121/2000 Sb., tzv. autorského zákona. Pozor! Toto ustanovení se podle § 5 odst. 8 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky nevztahuje na české technické normy (ČSN). Technické normy lze citovat jen se souhlasem ČNI. Z nějakého důvodu není norma dílem ve smyslu autorského zákona. Oficiální stanovisko ČNI naleznete zde. |
2.4. Důsledným a správným uvedením všech zdrojů, které byly při tvorbě práce využity.
2.4.1. Citováním
|
Citace je doslovné uvedení části z jiného zdroje ve vlastní práci. Citace má svá pravidla. Citovaný text musí být jednoznačně rozlišen od ostatního textu (nejlépe v uvozovkách) a bezprostředně za ním musí následovat reference (odkaz) na zdroj - tj. jméno autora, název díla a pramen. |
|
Příklad správné citace:
... pak tento problém má následující řešení: „Má-li odvozená třída virtuální i nevirtuální předky, platí, že se nejprve volají konstruktory virtuálních předků v pořadí, v jakém jsou tito předkové uvedeni v deklaraci potomka (ve specifikaci předků), pak se volají konstruktory nevirtuálních předků“ ([1], strana 63). V důsledku této vlastnosti nemůže dojít k ...
Citovaný text je kvůli zvýraznění uveden tučnou kurzívou - v praxi jej stačí dát do uvozovek. Nejčastěji na konci práce (nebo kapitoly) pak musí být odkaz [1] přesně specifikován; v našem případě tedy:
[1] Virius, M.: Od C k C++. Nakladatelství Kopp, České Budějovice 2000, ISBN 80-7232-110-2.
Forma citací má svá pravidla. U nás se řídí normou ČSN ISO 690, která podrobně stanovuje způsoby a implementace citací. Její dodržení je vhodné nikoliv však povinné. V zásadě však platí, že v celé práci používáme pouze jeden styl citací a ten důsledně dodržujeme.
Nejčastější chybou je neuvedení citované práce do uvozovek; při citování je vždy nutné jednoznačně odlišit co je prací autora a co je převzato z citovaného zdroje.
Další chybou je nepřesné citování, tj. text uvedený v uvozovkách se v daném zdroji nevyskytuje v uvedeném znění. Je povinností autora přesvědčit se, že zdroj cituje přesně. Tento problém vzniká často tehdy, když autor nezíská citaci z originálního zdroje, ale z jiného, ve kterém se použitá citace vyskytuje (nejčastěji na internetu). S internetem také souvisí problém dostupnosti zdroje. Text může být ze serveru přesunut na jiné místo nebo i odstraněn. Proto je vhodné uvést krom úplné URL adresy i datum citace a název citace nebo klíčová slova, která by posléze posloužila k nalezení zdroje pomocí www vyhledávačů při nedostupnosti dokumentu na uvedené URL. Rozhodně se nedoporučuje citovat URL zdroje, které mají charakter dočasného obsahu (fóra, diskuze, FAQ ...).
Závažným pochybením je nejednoznačné uvedení reference s cílem skrýt před čtenářem/hodnotitelem skutečný zdroj informací z jakéhokoliv důvodu (nejčastěji z toho, že z dané práce je autorem „převzato“ mnohem víc, než jen několik citací). Z reference musí být citované dílo vždy jednoznačně identifikovatelné.
Nepřípustné jsou také reference na díla, která nebyla ve vlastní práci využita. Tento problém vzniká buď tehdy, když autor podcení bibliografické citace a nechává si jejich zpracování na poslední chvíli, nebo když naopak uvádí reference na nesouvisející práce (většinou od odborníků v dané oblasti nebo dokonce na sebe sama - autocitace), aby tak zvýšil důvěryhodnost vlastní práce.
Správné citování je běžný způsob jak ve vlastní práci uvádět myšlenky, návrhy či invence jiných autorů. S citacemi je však nutno zacházet citlivě a uváženě. Například cílem bakalářské/diplomové práce není kompilace poznatků z mnoha zdrojů do jednoho dokumentu, který posléze tvoří samotnou práci autora, kterou překládá k hodnocení . V takovém případě by celé odstavce v uvozovkách doplněné referencemi vyvolaly v oponentovi oprávněné obavy nejen o kvalitě takové práce ale i o odborných předpokladech autora k získání diplomu.
|
2.4.2. Parafrázováním
|
Parafrázováním se rozumí použití zdroje pro vlastní potřebu způsobem jiným, než-li je jeho citování. I v případě parafrázování je nutné uvést referenci na zdroj, ze kterého autor vycházel. Neuvedení zdroje parafrázovaného textu je totiž také plagiátorství. |
|
Příklad:
Uvažujme existenci zdroje [1] z předchozí kapitoly o citací a následujícího odstavce v práci, která popisuje autorem vytvořený software:
Odvozená objektová třída CAutomobil obsahuje dva virtuální předky CDynamika a CStatika a jednoho nevirtuálního předka CMotor. Platí tedy, že se nejprve volají konstruktory virtuálních předků v pořadí, v jakém jsou tito předkové uvedeni v deklaraci třídy CAutomobil a poté se zavolá konstruktor nevirtuálního předka CMotor ([1], strana 63).
Jedná se zcela evidentně o parafrázi původního textu ze zdroje [1], a je proto povinností autora uvést referenci na zdroj, ze kterého bylo čerpáno. V případě, že tuto referenci autor v práci neuvede, jedná se o plagiátorství a to proto, že autor pozměnil několik slov a vazeb z původního textu [1] a vložil do něho několik konkrétních údajů (v našem případě o názvech tříd), aniž by uvedl zdroj parafrázované práce. Informační hodnotou uvedeného odstavce je totiž údaj o tom, v jakém pořadí jsou volány konstruktory virtuálních a nevirtuálních tříd předků v odvozené třídě. Neplatí to jenom v tomto konkrétním případě pro třídu CAutomobil, ale v jakémkoli jiném formálně shodném případě, což popisuje původní text [1].
|
3. Obecně známá fakta
|
Každá práce se skládá z několika částí, v nichž autor sděluje (opakuje) obecně známá fakta, z nichž vychází a která není nutné dokládat citacemi. Obecně známá fakta lze definovat jako fakta, která lze nalézt ve velkém množství zdrojů a jsou známa širokému okruhu lidí (přinejmenším v oboru, ve kterém práci píšeme). Obecně známým faktem je například Ohmův zákon, který můžeme v práci použít, aniž bychom museli uvést zdroj, protože plně vyhovuje definici obecně známého faktu. Píšeme-li o SW, lze za obecně známý fakt považovat skutečnost, že jazyk C++ je case-sensitive nebo že se jedná o objektový jazyk. Pokud ovšem v práci popisujeme (z jakéhokoliv důvodu) sekvenci volání konstruktorů předků v odvozené třídě, nejedná se o obecně známý fakt a takovou skutečnost musíme doložit patřičnou referencí.
Co považovat za obecně známý fakt a co již ne, není mnohdy jednoduché určit. Určité zkušenosti člověk získá až po jisté době a student, který je před úkolem sepsat svoji první samostatnou práci a obhájit ji před oponentem a komisí, často tuto hranici překročí. V každém případě platí, že jednám-li čestně a poctivě, pak pro mě není problém správně a úplně uvést zdroj všech prací, které jsem při sestavování vlastní práce použil. V případě pochybností se mohu obrátit na vedoucího práce, který by krom technických rad měl umět poskytnout i radu týkající se problematiky plagiátorství.
|
4. FAQ
|
Navazuji ve své diplomové práci na práci mého předchůdce. Mohu do své práce zkopírovat pasáže z úvodu a ušetřit si tak práci s rešerší?
Pokud neporušíte autorský zákon a pokud správně použijete citace a reference, pak ano. Ovšem vzniká nebezpečí, že když převzatá část bude ve vaší práci převyšovat únosnou míru, pak oponent ohodnotí vaši práci jako nevyhovující nebo sníží ohodnocení.
Častým omylem studentů je, že práce je tím lepší, čím více stran obsahuje. V této mylné představě pak bezostyšně kopírují z prací svých kolegů a zejména z internetových zdrojů, neboť Ctrl+C a Ctrl+V je přeci tak snadné. Je naprostý omyl, že práce, která má 100 stran a víc odradí případného oponenta od pečlivějšího zkoumání a práci uzná jako vyhovující - vždyť, když jsem vytvořil takový tlustospis, nemůžou mě přeci vyhodit... Právě naopak! Oponenti jsou, vybíráni tak, aby byli odborníky v dané problematice. A takového odborníka svým objemným svazkem, který řeší v daném oboru nějakou poměrně jednoduchou věc, a přesto má přes 100 stran, jen naštvete, což není zrovna dobrá výchozí pozice. Bohužel se tohoto prohřešku dopouští i studenti, jejichž práce by bez onoho nakopírovaného balastu byla jinak kvalitní. Nicméně typickou ukázku úmyslného plagiátorství mezi studenty najdete třeba zde.
Když někomu zaplatím za to, aby za mě napsal část práce nebo celou práci, pak je přeci taková práce mým majetkem a mohu ji odevzdat aniž bych se dopustil plagiátorství.
Je úplně jedno, zda-li ten, kdo za vás napsal část práce nebo dokonce celou práci za to dostal zaplaceno či nikoliv. Nejedná se totiž o vaši práci (duševní vlastnictví) a když ji předložíte jako svoji, jedná se o jednoznačné plagiátorství (a taky podvod).
Když si někde něco přečtu a pak to popíši ve své práci úplně jinými slovy, tak přeci nemusím uvádět původní zdroj.
Je úplně jedno, zda-li daný odstavec, myšlenku, návod či postup přepíšete zcela jinými slovy, přeložíte z/do jiného jazyka či rozmělníte v několika odstavcích textu. Hlavní idea tak nezačne být vaším duševním vlastnictvím a proto musíte uvést zdroj takové informace. V opačném případě se dopustíte plagiátorství.
|
|
|
